K jaru patří slunce a De_tsch

30.03.2017

Miluju Ostravu. Říkám to na rovinu, aby bylo zjevné, proč svým obdivem šetřím méně, než by se slušelo na objektivní reportáž. Nevím, jak se mi to stalo. Novým městům nepropadám snadno a mívám zpravidla dost vysoké nároky. Možná to způsobila dlouhá pražská zima, kvůli které jsem se nechala omámit prvním jarním víkendem v drsných industriálních kulisách. Chtěla jsem si přitom udržet ostražitost a úvodní skepsi, která mě doprovázela po boku hlučínských krojovaných dívek do Domu kultury města Ostravy, kde jsem před zahájením pozorovala muže v oblecích připravující se na své úvodní proslovy.

Foto: Pavlína Jáchimová 

Rixbox, Sdružení slezsko-německých přátel Hlučínska a Jakob Ráček se připravují na slavnostní zahájení. Foto: BL.

Jenže to bych se nesměla hned ve foyer dát do řeči z Vladimírem Šmehlíkem z festivalu Kulturpunkt. Není tajemstvím, že idea ostravských česko-německých dní vznikla v hospodě, kde se u piva sešel český dramaturg a německý profesor. Většina z nás zřejmě někdy našla na dně sklenice geniální myšlenku, která po vystřízlivění přišla o většinu své přitažlivosti, to se ovšem netýká Kulturpunktu, o nichž dnes místní hovoří jako o nedílné součásti ostravského kulturního programu. Město Ostrava si záhy získalo mé první sympatie, když jsem se od Vladimíra dozvěděla, že by tu do léta mělo začít fungovat oficiální sdílení městských kol, na kterých se navíc nemusíte vydávat jen do práce a domů, ale i na výlety podél Ostravice až do Beskyd.

Podél Ostravice až do Beskyd. Foto: BL.

Během úvodních slov se moderátor Pavel Bobek (nikoli ten Pavel Bobek) obracel k vizuálnímu stylu česko-německého kulturního jara, za nímž stojí Studio Najbrt, a který vychází z emotikon, jež jsou univerzálně srozumitelné, ať už je vám bližší čeština nebo němčina. Z propojenosti těchto dvou jazyků přitom vychází i zkratka De_tsch, která některé pozornější návštěvníky vyprovokovala k upozorňování na správnou podobu tohoto slova. "Chybí vám tam U," podotýkali s prstem na podtržítku a sami si tak řekli o drobnou přednášku o česko-německých jazykových hrátkách. Rozverný vizuál s usmívajícími zvířátky teď budete po celé jaro vídat na plakátech a brožurách, ale možná najdete zprávu v jazyce emoji i ve své poštovní schránce. Pokud tedy některý z vašich přátel používá vedle elektronické pošty i tu původní, analogovou, a vybere si některý z pohledů s jarními motivy. Jak při pohledu na plakát trefně podotkl Dr. Berthold Franke, ředitel pražského Goethe Institutu, německá orlice nikdy nepůsobila tak přátelsky a český lev dosud nevypadal tak roztomile. Jejich zálibné pohledy k jaru tak nějak patří, stejně jako ostravské procházky na Lysou Horu (oproti romantické vycházce na Petřín je tento výstup už spíš vyšší dívčí).

De_tsch v Ostravě na Stodolní ulici. Foto: BL.

Po oficiálních úvodních slovech, v nichž v češtině i němčině zaznívaly odkazy ke společné česko-německé historii města Ostravy, následovalo představení "Někam jinam" v provedení divadla Tineola, které propojuje živou kresbu s pohybovým a hudebním vystoupením. Když jsem poprvé slyšela o živé kresbě na iPad, představila jsem si otráveného mladého umělce, který je příliš netrpělivý na to, aby se učil základní výtvarné techniky. Tak přesně to rozhodně neplatí pro paní Bartoňovou, která zjevně vnímá svět prostřednictvím obrazů, jejichž proměnlivost fascinuje i lidi, kteří jsou jinak zvyklí sledovat nekonečný proud internetových videí (vím, o čem mluvím). Nejedná se navíc jen o čistě vizuální zážitek s doprovodem živé hudby, ale o ztvárnění historického útěku českých bratří do německého Rixdorfu, který je dnes součástí berlínské čtvrti Neukölln. Nečekejte prvoplánový apel na aktuální hrůzy válečných konfliktů a strach lidí, kteří před nimi utíkají. I když máte štěstí a bydlíte v Ostravě, Praze nebo snad Berlíně, možná vás zaujme téma hledání klidného a bezpečného místa k životu. Výsledkem je představení, které působí neobvykle i pro nejmladší generaci návštěvníků, kteří se pak u slavnostního přípitku domlouvají na vycházce na Lysou Horu.

Foto: Pavlína Jáchimová.

Rixdorf je zároveň místo, které dodává kulturnímu jaru tu správnou chuť a to v podobě zelenomodrého karavanu Rixbox. V něm najdete Jakuba a Báru, kteří vaří německou kávu a servírují pikantní chilli con carne (pro vegany chilli con tofu) přesně tak, jak je to naučil Hossein Eggebrecht. Ten sám provozuje rychlé občerstvení právě v Neuköllnu, kde se bývalá česká vesnice rozrostla v multikulturní berlínskou čtvrť, jejíž chutě se mísí právě v miskách chilli. Pro slavnostní zahájení si mladý tým z Rixboxu připravil uvítací drink v podobě ledového espresso martini. Pokud jste jej během úvodního večera v Ostravě nestačili okusit, neklesejte na mysli - provozovatelům restaurace v Domě kultury zachutnal natolik, že by jej rádi zařadili do své letní nabídky studených nápojů. A když budete po výtečné kombinaci kávy, sirupu a alkoholu stejně jako my extaticky pobíhat po ulicích Ostravy, neříkejte, že jsme vás nevarovali před ostrými začátky kulturního jara.

Foto: BL 

Foto: Pavlína Jáchimová.

Rixbox bude česko-německé kulturní jaro doprovázet na jeho cestách po regionech a nutno podotknout, že zde se lví odvahou bojuje s místní konkurencí. Na zahájení to byl skvělý raut v Domě kultury města Ostravy, kde se ukázalo, jak dobře znají provozovatelé restaurace své hosty. Zatímco my jsme s nedůvěrou obcházeli kostičky aspiku a dali přednost řízkům nebo jelenímu guláši, po aspiku zanedlouho zbyly jen obdélné otisky na podnose. Ještě větší obžerství nás čekalo v sobotu v Provozu Hlubina, kde ostravští cizinci nabízeli své národní pokrmy v rámci doprovodného programu festivalu Jeden svět. Berlínské chilli con carne náhle nepůsobilo tak exoticky, když se objevilo vedle tibetských plněných taštiček, řeckých špízů a indické samosy. Naštěstí je Rixbox stále nepřehlédnutelný díky mátovému karavanu od studia MAK!, a tak se neztratí ani v té největší gastronomické konkurenci.

I speak aspik. Foto: BL. 

Rixbox před Provozem Hlubina. Foto: BL.

De_tsch v Provozu Hlubina ve Vítkovicích. Foto: BL. 

Zjištění, že se za (multi)kulturními zážitky mohu vydat vedle Berlína také do Vítkovic, ve mně vyvolalo touhu skákat radostí, což ostatně v Ostravě zjevně dělá kdekdo. Pokud se bojíte vyhoření, převezte své doutnající uhlíky do Ostravy, kde jarní kulturní smršť smete i toho největšího skeptika.

Foto: BL.

Autorka článku s kávou z Rixboxu. Foto: Pavlína Jáchimová.

autorka: Barbora Langmajerová