Kde je náměstí Dr. Edvarda Beneše?

30.03.2017

Stěžejní událostí ostravského jara je architektonická intervence na náměstí Dr. Edvarda Beneše. Je skvělé pořádat akci pod širým nebem v samotném srdci města, kudy denně procházejí stovky lidí. Až na to, že když sem zvete místní, nikdo neví, kde to je. To proto, že náměstí Dr. Edvarda Beneše není tak úplně náměstí. Najdete tu sice sousoší stávkujících horníků, ti jsou ale obklopeni neutěšenou travnatou plochou, na které je místo laviček jen prošlapaná nejkratší cesta pryč. Nad Památníkem revolučních bojů ční ruina bývalého obchodního domu Ostravica-Textilia a trojice horníků vzhlíží k trojici casin, která lemují Nádražní ulici. Pokud se vám zrovna nerozváže tkanička nebo vás nezaujme plakát upozorňující na výstavu koček, nic vás tu nenabádá k zastavení. Zkrátka ideální místo k intervenci a oživení veřejných prostor.

Foto: BL 

Foto: BL

Proluka v centru města je jizvou po zbořeném Německém domě, který byl na tomto místě slavnostně otevřen v roce 1895 a tehdy symbolizoval soudržnost zdejší německy mluvící komunity, k nimž patřili také Židé. S těmi je ostatně neodmyslitelně spjatý ostravský průmysl - baron Salomon Mayer von Rothschild financoval výstavbu Vítkovických železáren, jeho jméno nesl důl Šalamoun a podle jeho ženy byl pojmenován důl a koksovna Karolina. Dnes na jejím místě, na dohled od náměstí Dr. Edvarda Beneše, stojí obchodní čtvrť Nová Karolina a těžbu tu připomíná už jen výpusť plynu. V posledním století se dynamika tohoto prostranství viditelně proměnila a zatímco z honosného centra města se stal neutěšený plácek, z industriálního popela vyrostlo nové veřejné prostranství, kam se přesunuli také obyvatelé města - tady konečně najdete lavičky, hřiště, hospodské zahrádky a v budovách bývalé elektrárny vznikl skvělý multifunkční prostor Trojhalí, kde dnes místo zvuků výroby slyšíte klapání skateboardových koleček a údery míčů.

Trojhalí. Foto: BL 

Trojhalí. Foto: BL 

Nová Karolina: Foto: BL.

Německý dům mezitím nepřežil 2. světovou válku, během níž se stal symbolem německé zvůle. Jen co na budově ostravské Nové radnice zhasl neonový hákový kříž, rozhodlo se o demolici Německého domu, který byl poškozen během válečného bombardování. Budovu pak až do roku 1946 vlastníma rukama rozebírali ostravští Němci, kteří zde byli internováni v pracovních táborech. Podobu novorenesanční budovy z červených neomítnutých cihel teď připomíná výstava ve vitrínách po obvodu náměstí a černobílé fotografie jsou dnes to jediné, co zbylo z domu, kde se konaly bály i divadelní představení a k němuž kromě restaurace patřila také zahrada s dřevěným pavilonem pro 120 hostů.

Vitríny před instalací výstavy. Foto: BL. 

Zahájení výstavy. Foto: BL.

Jedinou stávající dominantou náměstí Dr. Edvarda Beneše je sousoší od Vladislava Gajdy, připomínající památku horníků, kteří zemřeli po tvrdě potlačené stávce na jámě Trojice v roce 1894. Pomník zde byl umístěn v 60. letech pod ideologickým názvem Památník revolučních bojů, tehdy navíc ještě na náměstí Vítězného února, a tak se dnes stávkující horníci úplně nesetkávají s pochopením místních, ač demonstrovali za zlepšení pracovních podmínek a zvýšení mzdy. Z podoby památníku vycházeli také architekti ze studia MAK! (Adam Wlazel a Kateřina Videnová), kteří tváří v tvář horníkům postavili nový sokl (pro doplnění slovní zásoby: der Sockel), na nějž si nyní může vylézt každý bez ohledu na povolání a podívat se na náměstí z nové perspektivy.

Foto: Pavlína Jáchimová.

Barvitou ostravskou historii připomínají i chátrající budovy obchodního domu Ostravica-Textilia, který svého času patřil k nejluxusnějším módním domům v Československu. Již v dobách komunismu se zvažovala demolice budov, které měly ustoupit nově vznikajícímu náměstí a umožnit tím stávkujícím horníkům ještě lepší rozhled. To se ovšem nestalo a komplex budov, které mezitím získaly památkovou ochranu, byl definitivně uzavřen až v roce 2000. Nad budovami, které byly dříve ozářeny reklamními neony, dnes visí otazník. Jedná se o otazník takových rozměrů, že zcela blokuje využívání veřejného prostranství a architektonická intervence se tu odehrála částečně pod heslem "co není zakázáno, je dovoleno".

Foto: BL.

Kdo by to byl řekl, že se Goethe zúčastní guerillových bojů v neznámém prostředí ostravské divočiny? Obsazení strategického místa oslavil divadelní výstup herců Jana Fišara a Tomáše Jirmana, kteří připomněli historii Německého domu od jeho slavného otevření až po jeho neslavnou demolici, obojí s doprovodem velkých gest a slibem lepších zítřků. A pak již vzplál vítězný oheň, nad nímž si jak účastníci zahájení, tak náhodní kolemjdoucí opékali buřty a nechávali se unést představami, jak by toto místo mohlo jednou vypadat. Kdo si vyzkoušel kapitánský můstek, který snad nově instalovaný sokl připomíná, musel uznat, že perspektiva revolučního boje má něco do sebe. Již během prvního večera jsme se tu dočkali kázání i lamentování, nadšených zvolání, ale i romantického gesta ve stylu Kate a Leonarda. To vše za hudebního doprovodu ostravského pianisty, který z přesvědčení nehraje díla jiných autorů, a tak každou scénu dotváří zrovna tak, abyste si připadali jako ve filmu. Zdá se, že dokud se tu nevyřeší vlastnické spory, patří toto místo tak trochu všem. Lidem, psům, opékačům buřtů, muzikantům, obdivovatelům architektury i místní historie, jarním romantickým příběhům i uličnickým hrám. Ostrava zkrátka nastavila laťku (i můstek) nebezpečně vysoko a zahájila jaro ve velkém stylu.

Foto: BL. 

Foto: Pavlína Jáchimová. 

Foto: BL.

Urbanismu tohoto místa se bude dále v průběhu dubna věnovat komentovaná architektonická procházka, workshop výroby laviček a plánovací dílny, které by měly umístit náměstí Dr. Edvarda Beneše zpátky na mapu města. Nezapomeňte sledovat náš program, abyste věděli, kdy přijde ten správný čas vzít šroubovák a kladivo a podepsat se na podobě náměstí v centru Ostravy.


autorka: Barbora Langmajerová