RozpUstilé Ústí

11.05.2017

Neobvyklým centrem dění se v Ústí nad Labem stala proluka na pěší zóně na Masarykově třídě. Tu si pro svůj něžný zásah vybrala mobilní architektonická kancelář MAK!, tedy Adam Wlazel a Kateřina Vídenová, a na neutěšeném plácku mezi paneláky vybudovali dětské hřiště. Nebyli na to ovšem sami a se stavbou dřevěného vybavení pomáhaly samy děti. Proluka byla jejich hřištěm i v době, kdy tu nebyla jediná houpačka nebo lavička, odteď si ale mohou hrát v prostředí, které se během několika dní proměnilo podle jejich představ. 

Když jsem na hřiště poprvé přišla v pátek odpoledne, už tu stály houpačky, fotbalová branka a prolézačka připomínající objekt před Hraničářem, který ovšem není určen k sezení ani přelézání. Když děti zrovna nezkoušely možnosti nových atrakcí, pobíhaly kolem s pokřikem: "Adame, Adame, koukej!" Architektovým úkolem nebylo pouze rozdávat úkoly a radit s jejich realizací, ale také chválit za dobře provedenou práci a motivovat k další tvorbě. Například k sestavení vlastní překážky na městský parkour, který se tu stal klučičí kratochvílí, když tu nebylo na hraní nic než samotný vydlážděný prostor. Nyní ovšem děti, které i dnes slyší na výzvu: "Běžte si hrát ven," vzaly do rukou štětce, spreje nebo vrtačku a pomáhaly s kultivací prázdné plochy, kterou mají doslova za barákem. 

Zatímco Adam s Kateřinou namalovali fotbalové hřiště a skákacího panáka, barevnější tvář hřiště si vzal na starosti filmový výtvarník Milan Plešinger, jehož plátnem se staly volné plochy bez ohledu na jejich tvar či povrch. Nakonec nebyla nouze o malířské ruce, jako spíš o štětce, kterých bylo vždy o trochu míň než mladých tvůrců. Ti dospělejší z nás se tak ve jménu světového míru vzdali svých nároků zapsat se do dějin tohoto prostoru a dali přednost berlínské kávě z Rixboxu. Posádka mátového karavanu si pro teplé jarní dny navíc připravila jablečnou limonádu s mátou, kterou s úspěchem otestovala na dospělých i na dětech. Až příště půjdete kolem Rixboxu, můžete si vyzkoušet, kolik ve vás zbylo dětské roztomilosti, a objednávat si slovy: "Já chci pití, prosím!" 

Práci i přetahování o štětce je nicméně třeba brát s humorem, v tomto případě německým. Sobotní večer tak patřil projekci filmu "Fakjů pane učiteli", který vtipně doplňoval atmosféru celého víkendu. Svérázná osobnost falešného učitele v lecčem připomínala Adama Wlazela, ten ale naštěstí na děti nepoužíval paintballovou pušku ani jiné drsné donucovací prostředky. Jako dospělý dozor jsme se naopak s dětmi rozdělili o bonbóny a snažili se o předání špetky životní moudrosti: "Když se budete dobře učit, můžete jednou pracovat v Goethe Institutu a dostávat zaplaceno za sledování filmů." Šeptem proběhla i ryze holčičí debata, ač její aktérky dělil věkový rozdíl přinejmenším dvou desetiletí: "Ona mu teď chtěla dát pusu, že jo?" - "Vždyť před chvílí blinkal." - "Fuuuj!"

Odměnou za nedělní stavbu houpačky pak bylo odpolední představení "Vlk a ovce běží z kopce" v podání Divadla Krabice Teplice. V tu chvíli už se nad Ústím přehnala zlověstná bouře, sluneční paprsky vysušily nové dřevěné lavičky a diváci všech věkových kategorií se mohli zas vyhřívat na sluníčku, jako by se nechumelilo. Staršího pozorovatele snad potěší, jak spontánně a radostně dnes děti reagují na divadelní představení na minimalistické scéně, kde o žádných zvláštních efektech nemohlo být ani řeči. I tak se ale malí diváci nechali strhnout ovčí a vlčí písní a proměnili se v partu hlučných myslivců, když to šťastný konec vyžadoval. Celému výjevu pobaveně přihlíželi i dospělí, kteří mohli předstírat hlídání potomků, zatímco se tiše smáli vlku Šedivákovi, který ovci tvrdil, že žere ovoce. 


Lásku k tradičnímu médiu se v dětech snažila vzbudit i Severočeská vědecká knihovna, která si na hřišti postavila stánek s čítárnou a dílnou na výrobu odznáčků. Přetahování o štětce nahradilo přátelské dohadování o nůžky a časopisy s obrázky dětských hrdinů a motivů, které si s radostí připnete na hruď. Během několika dní se tak jedna šedivá proluka v rukou MAK! proměnila v místo, kde v dětských šarvátkách prohrává odpolední nuda i nedělní splín. Když si Goethe hraje, nezlobí.


autorka: Barbora Langmajerová