Sraz: Olomouc, Dolní vám.

06.04.2017

Mít obchod na jednom z nejstarších náměstí ve městě, s výhledem na morový mariánský sloup a jen pár kroků od orloje, je snad snem každého obchodníka. V Olomouci to ovšem tak docela neplatí a při počítání prázdných obchodů v centru města vám prsty stačit nebudou. Dolním náměstím přitom přirozeně procházejí spousty lidí, kteří by snad využili jarních dní k posezení na náměstí lemovaném honosnými měšťanskými domy. Proč tu tedy nenajdete stolečky kaváren, které by se dělily o kočičí hlavy s masnými krámy, zelináři, prodejci léčivých bylin a nebesky nadýchaných kremrolí? Než mě nařknete z šíření utopistických vizí, ráda bych podotkla, že podobně to v sobotu vypadá na vedlejším Horním náměstí a nejedná se o lidovou pověst, o které na Hané nikdy neslyšeli.

Čaj a kremrole. Foto: BL.

Vysvětlením může být odliv prodejců do velkých obchodních center, která v Olomouci a jejím blízkém okolí v posledních letech vznikla. Z cesty "do města" tak u mnoha lidí odpadá potřeba drobných nákupů, s nimiž bylo spojeno i další spontánní setkávání, které z centra tvořilo živoucí organismus. Jednou z předností života ve městě, kde jste všude za deset minut pěšky, jsou přece právě ta neplánovaná setkání. Z cesty pro noviny se může stát posezení u kávy a nečekaný tah městem, kde se bary dělí na vinné a nevinné. Tématem posledních let je především otevření obchodního centra Šantovka, které vyrostlo na místě bývalé továrny na oleje a tuky. Podle současných výzkumů se zdá, že by v počtu nákupní plochy na obyvatele mohla Olomouc předčít i Liberec, který se tímto prvenstvím a poloprázdnými obchoďáky v centru města zrovna nepyšní.

Dolní náměstí. Foto: BL.

Přitáhnout Olomoučany zpátky do města měl Víkend v centru, který nabídl volné prostory obchodníkům a organizacím, které se aktivně zapojují do zdejšího společenského života. Centrem festivalu se stalo Dolní náměstí 42, kde by mělo vzniknout nové kulturní centrum se sídlem Divadla na cucky. Kromě divadla by ale v tomto velkorysém prostoru měla fungovat také kavárna a místo pro workshopy a setkávání všech generací. Zde se slavil také oficiální začátek Víkendu, jež své napojení na Česko-německé kulturní jaro stvrdilo bilingvním zpěvem písní Karla Gotta. Kdo tvrdí, že si tiše nezanotoval, pravděpodobně to dělá dodnes.

V úvodu zazněla debata o kreativních modelech spolupráce, především mezi neziskovým a komerčním sektorem. Jednotlivé zájmové skupiny reprezentoval Jan Žůrek z Divadla na cucky, majitel budovy a podnikatel Josef Kvapil, Dita Palaščáková z univerzitního fondu pro nejnadanější studenty a berlínské architektky Guerilla Architects. Diskuze všech přítomných potvrdila, že spolupráce napříč sektory je nejen možná, ale zároveň nezbytná, pokud skutečně usilujeme o změnu, která by měla zasáhnout co nejširší společnost. Guerilla Architects se sice dali oficiálně dohromady až při obsazování opuštěné budovy v Londýně, kritice i soudním sporům ale čelí z pozice profesionálních architektů, kteří nejsou aktivisty na plný úvazek. Dita Palaščáková hledá talentované studenty, kteří prostřednictvím svých projektů chtějí zlepšit svět kolem sebe, zároveň pro ně ale chce zajistit soukromé financování, aby bylo zřejmé, že má o jejich myšlenky zájem i komerční sektor. Josef Kvapil si coby podnikatel vybírá projekty, které stojí za to podporovat, ať už je to záchrana českých národních parků nebo oživování olomouckého centra. Z jeho pohledu se neziskové organizace příliš soustředí na získávání peněz z veřejných zdrojů a nedostatečně oslovují privátní sektor, který může mít často chuť přispět na dobré nápady, i když v první řadě negenerují zisk. Na pomezí stojí i samotný projekt Dolní vám, který svou přitažlivost pro olomouckou veřejnost testuje ve své kampani na hithitu.

Guerillové architektky byly po celý víkend hosty olomouckého festivalu, kde s nimi každý mohl diskutovat o veřejném plánování nebo plýtvání tak, jak je zobrazovaly promítané filmy Z popelnice do lednice a 10 miliard - co máte na talíři? S Berlíňankami jste si ale stejně tak dobře mohli dát berlínskou kávu nebo českou zelenou (Pfeffi, chcete-li) a pobavit se o proměnách současných měst. Jejich vylidňování nemají na svědomí pouze obchodní centra, ale třeba i Airbnb, které se ze skvělého nápadu postaveného na ideálu sdílené ekonomiky změnil v komerční moloch, který zásadně ovlivňuje ceny nájmů ve světových velkoměstech.

K tématu recyklace a sdílení se obracel i dvoudenní workshop, který na Dolním náměstí vedl Adam Wlazel ze studia MAK! Dnešní doba v mnohém nabádá k tomu, abychom se na chvíli odpojili a zkusili něco vytvořit vlastníma rukama. Pracovat s papírem nebo se dřevem, plést a péct. Během víkendu se tu zastavila celá řada lidí, která dala přednost skutečnému workshopu před návodem na YouTube a dala vzniknout dřevěnému nábytku, který bude možné dále využívat na probouzejícím se náměstí. To je sice opatřeno několika lavičkami, které si studenti zřejmě rozmísťují dle svých aktuálních intelektuálních potřeb, nový mobiliář bude ale skutečně mobilní i pro lidi, kteří drží v jedné ruce židli a v druhé třeba kafe. Nebo dítě. Nebo nákup.

Víkend v centru jsme mohli zažít i na dalších místech na Dolním náměstí či v jeho blízkém okolí. Kdo neukojil své kreativní touhy na nábytkářském workshopu, mohl objevit tajemství výroby papírových sešitů, které vznikají v knižní dílně Parapet Books. Fanoušci měkkých dárků si zas mohli vyrobit vlastní recyklovaný náhrdelník z tričkoviny ve Flop Fashion Store. Neméně zábavná byla výroba odznáčků, kterou nabízela organizace SPOLU Olomouc, věnující se pomoci lidem s mentálním a kombinovaným postižením. Organizace pořádá aktivizační a rozvojové programy a její milé členky během víkendu možná zjistily, jak nelehká je práce i se zdravými návštěvníky, kteří se začnou vztekat při vybarvování antistresových omalovánek.

Parabet Books. Foto: BL.

SPOLU Olomouc. Foto: BL.

SPOLU Olomouc. Foto: BL.

Ve Ztracené ulici se zabydlel také Skautský Institut, lákající na kávu a něco k tomu (sušenku a kus řeči) a aktivisté z Food Not Bombs, kteří zde už řadu let opečovávají komunitní zahrádku a vaří jídlo z potravin, které by jinak skončily v popelnici. Mezi králíčky a zeleninou se konal také živý koncert kapely Chilly Weather, což sedělo k dubnovému olomouckému víkendu stejně dobře jako Cold Cold Nights, za níž zas stojí Jakub z RIXBOXu. Pro ty, kdo se nechali nalákat na otevřené obchody a doufali, že o víkendu budou v centru také nakupovat, tu byl vedle zmíněného Flop Fashion Store také designový mimokolektiv, který si klade za cíl vzbuzovat lásku k současnému českému bytovému designu. Nevím, jestli se dá spočítat, kolik lidí začalo zvažovat, jak do svého bytu dostat trubkový nábytek ze Slezákových závodů, já jsem každopádně jedna z nich. Jeden z volných obchodů získala také Jana Grešáková, která zas útočí na přirozenou náklonnost žen ke svým kabelkám. Za každé dobro by měla přijít odměna, či snad ke každému dobru by měla patřit motivace, a tak je snad správně, že jsem si odsud odnesla kabelku s motivem vln, které by mě měly nést celým letošním jarem.

Skautský institut. Foto: BL.

Komunitní zahrádka ve Ztracené. Foto: BL.

Food Not Bombs. Foto: BL.

Chilly weather. Foto: BL.

mimokolektiv. Foto: BL.

Jana Grešáková. Foto: BL.

Víkend završila komunitní večeře, kam mohl každý donést svůj kuchařský majstrštyk (das Meisterstück). K tomu samozřejmě patřilo i berlínské chilli con carne z RIXBOXu, který se až do čtvrtka stává středobodem Dolního náměstí. Pokud jste se po ochutnání česko-německého streetfoodu nadchli představou vlastního foodtrucku, přijdťe na středeční setkání s Hosseinem Eggebrechtem, od kterého se česká posádka učila vařit kafe a chilli, ale také uvažovat o místních surovinách a jednoduchých, zdravých receptech. Nutno podotknout, že návrh uzpůsobovat nabídku lokálním chutím a uvařit v Olomouci speciální edici chilli con tvarůžek, byla v RIXBOXu striktně odmítnuta. Páni a paní, víte, jak se ruší žal?

Obsazení RIXBOXu za rovný přístup k lokálním surovinám. Foto: BL. 


autorka: Barbora Langmajerová