Výborní houbaři a truhláři na Korso Krymská

20.05.2017

Česko-německé kulturní jaro proniklo i do pražských ulic a zapojilo se do sousedských oslav pod hlavičkou pátého ročníku Korso Krymská. Na pomezí Vršovic a Vinohrad si tu kutilové všech generací mohli vyrobit vlastní dřevěné židle, jaké jsme si zvykli vídat i v dalších městech, kam dosud zavítala mobilní architektonická kancelář MAK! 

Do Krymské ulice v pražských Vršovicích už dávno trefí i lidé, kteří se jinak ztratí za rohem v Moskevské, Donské nebo Voroněžské. Krymská zkrátka není obyčejnou vršovickou ulicí, kde klopýtáte po vyspravovaných chodnících, funíte při chůzi do vrchu a míjíte jen zachmuřené pejskaře a malé vinaře z Grébovky. Pokud byste pátrali po kořenech pražské kavárny, pravděpodobně by některé ze stop vedly právě sem, do Café V Lese a do Sladkovského, jehož jméno je tu skloňováno po vzoru žižkovského baru Bukowski's. Kolem nich vyrostly další podniky a prázdné prostory ožily ilustrací, filmem nebo jógou. Do nejbližšího okolí se navíc nastěhovali lidé, kteří se zájmem utvářejí své okolí a pořádají pouliční slavnosti pro dospělé a jejich děti, psy i nevyzrálé kamarády. Krymská se mezitím dostala na stránky pražských průvodců, a tak sem stále častěji míří náplavy a turisté, kteří tu hledají nikdy nekončící večírek a uvolněnou atmosféru, jak ji znají z Berlína nebo Barcelony. Pravdou ovšem je, že většinu dní se tady mimo prostory kaváren, restaurací a barů neděje nic zajímavého a návštěvníci mohou po krátké procházce úzkou ulicí lemovanou zaparkovanými auty propadnout zklamání, že je to tu zkrátka úplně normální.

Párkrát do roka tu ale skutečně nastane sousedské veselí, které ovládnou mladí, aktivní a fotogeničtí lidé, co se celý den dobře baví a konzumují tu hudební a kulinářskou produkci nejrůznějších žánrů. Předposlední víkend v květnu se již popáté konalo Korso Krymská, které ze sousedské slavnosti vyrostlo v masovou akci, již zřejmě úplně neocení ti introvertnější z vašich sousedů. Nutno ovšem dodat, že i zde se našlo několik míst, kde jste si mohli pod širým nebem užít klidné sobotní odpoledne. Den sice od rána hrozil deštěm, nakonec ale nabídl osvěžující atmosféru po horkých dnech, na které si Středoevropané dosud nestačili přivyknout, a v posezení na trávníku s vidličkou v ruce nebránilo vůbec nic.

Skoro v oázu klidu se proměnily Bezručovy sady, které z nadhledu shlížejí na Krymskou a její nezkrotné davy. Spojily se zde hned tři události v jednu: sousedské Korso Krymská, mezinárodní Restaurant Day a Česko-německé kulturní jaro, reprezentované mobilní architektonickou kanceláří MAK! a jejich workshopem výroby nábytku. Pražané získali unikání příležitost vyrobit si tu s Adamem Wlazelem dřevěnou židli a odnést si ji pak do parku, na zahrádku, na ulici, k výhledu, zkrátka tam, kde by se chtěli na malou chvíli zastavit a posedět. Tým De_tsch už je zvyklý na děcka s vrtačkou, a tak výrobní nadšení sledoval s o poznáním větším klidem než pražští rodiče, kteří ovšem zároveň obdivovali, jak rychlá a jednoduchá může být výroba takové dřevěné židle.

Zdejší Restaurant Day byl navázaný na SVĚT HUB, který vede Kristýna Holubová. Tu jste možná potkali poblíž mátového Rixboxu, na jehož provoz dohlíží, a který je gastronomickým doprovodem Česko-německého kulturního jara. Coworkingovému prostoru, kde mohou spolu-pracovat lidé všech povolání, se říká také hub, což Kristýnu inspirovalo k názvu SVĚT HUB, který občas mate nadšené houbaře (a že Češi jsou výborní houbaři). Ve všední dny sem kromě práce můžete přijít i za knihou nebo za kávou, čas od času se tu konají také větší akce pro veřejnost, jako jsou promítání, blešáky nebo právě Restaurant Day. SVĚT HUB na jedno odpoledne rozšířil své pole působnosti až do Bezručových sadů, kde se konal piknik u jednoho stolu. Zde se mohli zastavit sousedé na kus řeči a rebarborového koláče (výměnou za pochutiny z vlastních zásob), ale volná židle tu zpravidla zůstala i pro náhodné kolemjdoucí, kteří se mohli občerstvit za dobrovolný příspěvek. Vedle toho se zde na jediný den otevřelo Please Come Bistro, které nabízelo vegetariánské indické jídlo okořeněné láskou a úsměvy mladých mužů s vařečkami v rukou. A kdo v teplých dnech dává přednost spíše studené kuchyni, mohl ochutnat hummus všech barev a příchutí a ještě k tomu přispět na opuštěná koťátka. Více dobra se do jednoho článku snad už ani vejít nemůže.

autorka: Barbora Langmajerová